SYSTÉMOVÁ OBRANA PROTI SYSTÉMOVÉMU ÚTLAKU
OBČANŮ
POSTKOMUNISTICKÉHO SVĚTA VE ČTYŘECH OBRAZECH
aneb JAK SE ZBAVIT
PADOUCHŮ... (Prosím o další šíření!!!)
OBRAZ ČÍSLO 1: ANALÝZA SYSTÉMU NEFUNGOVÁNÍ STÁTNÍ MOCI VE PROSPĚCH OBČANŮ A JAK TO SNADNO ZMĚNIT:
PETR CIBULKA: SYSTÉMOVÁ OBRANA
PROTI SYSTÉMOVÉMU ÚTLAKU OBČANŮ POSTKOMUNISTICKÉHO SVĚTA
MOTTO:
POLITICKÁ SCÉNA ČESKÉ REPUBLIKY JE DLOUHODOBĚ VELMI TĚŽCE NEMOCNÁ. JEDNÁ SE O
VÝVOJOVOU DEGENERACI! CHCEME-LI MÍT ZDRAVOU POLITICKOU REPREZENTACI, ZA KTEROU
SE NEBUDEME MUSET STYDĚT A KTEROU BUDEME MOCI V PŘÍPADĚ NAŠÍ
NESPOKOJENOSTI SNADNO ODVOLAT, MUSÍME NAPŘED ZMĚNIT POLITICKÝ SYSTÉM, KTERÝ JI
PRODUKUJE A CHRÁNÍ!!!
Začátkem prázdnin 2001 jsem byl pozván do polské NISY na
velmi zajímavou mezinárodní konferenci, věnovanou JOW, jednomandátovým volebním
okrskům, tedy nezbytnosti prosazení VĚTŠINOVÉHO
volebního systému v našich zbědovaných zemích. Za nejzajímavější, alespoň
pro sebe, považuji zde provedenou srovnávací
analýzu volebních a tím i politických systémů většiny postkomunistických zemí,
ze které vznikla porovnáním s programem politické
strany REFEREND a přímé demokracie Pravý Blok, základní SYSTÉMOVÁ
ANALÝZA, kterou se teď
pokusím co nejpřesněji reprodukovat:
1) VOLEBNÍ A
Z TOHO VYPLÝVAJÍCÍ POLITICKÉ SYSTÉMY STÁTŮ POSTKOMUNISTICKÉHO BLOKU JSOU
SYSTÉMOVĚ STEJNÉ, JAKO POLITICKÉ A VOLEBNÍ SYSTÉMY, KTERÉ VNUTILI VÍTĚZOVÉ
DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY PORAŽENÝM!!! Z TOHO JE TŘEBA VYCHÁZET, POKUD CHCEME
ZNÁT PRAVDU!
2) Zatím co západní vítězné mocnosti, tedy USA, Kanada, Velká Británie a
Francie, mají ve svých vlastních zemích zaveden pro volby do zastupitelských
sborů VĚTŠINOVÝ, JEDNOMANDÁTOVÝ a JEDNOKOLOVÝ volební systém (ve Francii
dvoukolový), ve kterém jsou tyto země rozděleny na VELKÝ POČET VELMI MALÝCH
VOLEBNÍCH OBVODŮ (cca 30-50 000 voličů) a kdy si tedy občané-daňoví poplatníci
mohou vybírat z těch NEJLEPŠÍCH a NEJDŮVĚRYHODNĚJŠÍCH lidí, které po léta velmi
dobře znají, včetně jejich rodin a to často po mnoho generací, u poražených
druhé světové války a v evropských postkomunistických státech je tomu přesně
naopak.
Např. zveřejnitelné,
byť jen několikařádkové životopisy českých politiku, začínají rokem 1990 a i
pak, zejména ve vztahu k různým etapám svého polistopadového politického nebo
finančního angažování se, velmi často trpí rozsáhlými ztrátami paměti...
3)
Prakticky ve všech postkomunistických
zemích je jejich politický systém odvozen z určujícího volebního zákona,
vycházejícího NE z VĚTŠINOVÉHO, JEDNOMANDÁTOVÉHO a JEDNOKOLOVÉHO volebního
systému, ale z volebního systému procentuálního POMĚRNÉHO = PROPORCIONÁLNÍHO
zastoupení. Volební systém PROPORCIONÁLNÍHO procentuálního zastoupení ve své
nejideálnější a nejčistší podobě znamená, že KOLIK PROCENT HLASŮ POLITICKÁ
STRANA VE VOLBÁCH ZÍSKÁ, TOLIK PROCENT POSLANCŮ BUDE V PARLAMENTU MÍT.
V praxi je ale možné toto matematicky čisté a logické pravidlo hrubým
způsobem a rovněž matematicky, až k nepoznání zmanipulovat. Například Česká
republika v tom dosáhla rozdělením země na 14 volebních krajů, zvláštním
přepočítávacím systémem odevzdaných hlasu, 5% bariérou pro vstup do parlamentu
a zavedením finančních kaucí, téměř ÚSTAVNÍ dokonalosti, kterou by nám mohl
každý mafiánský stát jenom závidět…
Málokde se držitelům moci vládne občanům a daňovým poplatníkům, DÍKY
TÍMTO ZPŮSOBEM VYTVOŘENÉMU ZCELA UZAVŘENÉMU POLITICKÉMU SYSTÉMU, tak snadno a
příjemně, navíc bez jakéhokoliv rizika, jako v České republice.
Tento u nás tak „osvědčený“ systém
„proporcionálního“ zastoupení zajišťuje, že se lidé na mnohapočetné 14-ti
krajové stranické kandidátky nedostávají na základě svých osobních kvalit nebo
míry své věrohodnosti pro voliče, ale pouze na základě své spolehlivosti pro
úzké stranické mocenské centrum, dosažené vítězi II. světové války anebo
skutečnými vítězi "sametových revolucí" roku 1989, tedy reformním
křídlem KGB/GRU. Viz. např. obsah polistopadového „FONDU Z“, naplněného už 2.
dubna 1990 federálním ministrem vnitra JUDr.Richardem Sacherem „v zájmu
zajištění stability politického vývoje“ agenturními svazky „revolučních“
ministrů, poslanců a dalších vyvolených komunistických udavačů... V této FÍZLOKRACII nikdy nevládne ten
nejlepší(!), ale ten, kdo má na ty druhé více kompromitujících materiálů! Na
koho tito lidé nic nemají, toho musí v zájmu vlastního politického přežití
zničit! A přesně podle toho naše země dnes vypadá! Zvolený poslanec se pak v
tomto volebním systému nezodpovídá svým voličům, ale pouze svým stranickým
nadřízeným. Jedině na nich totiž záleží, jestli poslanec bude za čtyři roky
znovu navržen a podpořen a na jak vysoký volitelný nebo nevolitelný post
stranické volební kandidátky bude nakonec dosazen. Za této, SYSTÉMOVÉ PEČLIVĚ
VYTVOŘENÉ SITUACE(!), pak zvolený poslanec neslouží svým voličům, ale uzoučké
skupině ve vedení vlastní politické strany, na kterou nemá prakticky žádný
vliv. Tyto početně nepatrné mocenské skupiny, dosazené skutečnými vítězi války
nebo „revoluce“, v jejichž rukou je však v takto UZAVŘENÉM politickém
uspořádání a díky PROPORCIONÁLNÍMU volebnímu systému, soustředěna OBROVSKÁ,
NEPRŮHLEDNÁ a NEKONTROLOVATELNÁ moc, pak ze svých kabinetech a sekretariátech,
někde vysoko v nedohlednu nad hlavami občanů-daňových poplatníků, kterým by za
jejich tvrdě zaplacené daně měli velmi poctivě sloužit a zodpovídat se jim z
každého svého kroku, ovládají snadno život celé společnosti.
4)
Zatím co velmi LEVNÝ, JEDNODUCHÝ, pro všechny DOSTUPNÝ a z demokratického hlediska OBTÍŽNĚ MANIPULOVATELNÝ většinový
jednomandátový a jednokolový volební systém, produkuje SILNÉ a z hlediska občanů-daňových poplatníků VĚROHODNÉ politické OSOBNOSTI(!),
pevně svázané s voličským prostředím, ze kterého vzešli a s jehož důvěrou stojí
a padají, PROPORCIONÁLNÍ volební
systém, VNUCENÝ VÍTĚZI PORAŽENÝM(!!!),
produkuje bezcharakterní patolízaly a politické prostituty, kteří by měli
problémy se bez pomoci svých stranických chlebodárců v normálním životě slušně
uživit. PROPORCIONÁLNÍ systém
znamená pro neschopné a všehoschopné politiky totéž, co pro odborové
funkcionáře Zákoník práce: Jistotu, že neskončí mezi nezaměstnanými!
Zatím co VĚTŠINOVÝ politický systém je ze strany občanů-daňových poplatníku
vysoce PRŮHLEDNÝ, KONTROLOVATELNÝ a zvolení zástupci jsou
v tomto systému v případě svého selhání občany snadno ODVOLATELNÍ (pro vypsání nových voleb stačí v takovém malém
volebním obvodě shromáždit nadpoloviční počet podpisů oprávněných
voličů), volební systém PROPORCIONÁLNÍHO
zastoupení je ze strany občanů-daňových poplatníků NEPRŮHLEDNÝ, NEKONTROLOVATELNÝ
a v tomto systému zvolené zástupci jsou ze strany PODVEDENÝCH občanů-daňových poplatníků zcela NEODVOLATELNÍ !!!
KLADY A
ZÁPORY OBOU SYSTÉMŮ:
5) VĚTŠINOVÝ JEDNOMANDÁTOVÝ a JEDNOKOLOVÝ volební systém má, alespoň
z hlediska svobodných občanů-svobodných daňových poplatníků, VŠECHNY VÝHODY(!), ale jednu důležitou
nevýhodu systémového rázu:
Ten kdo získá ve
volbách nejvíc hlasů, je vítězem a bere všechno, i kdyby pro něho hlasovalo z
několika uchazečů jenom 30% oprávněných voličů. Druhé volební kolo, ve kterém
by se proti vítězi mohli domluvit ti, kteří v prvním kole nedostali důvěru
voličů, podpořit jeho protikandidáta, zmanipulovat své voliče a společně pak ve
druhém kole původního vítěze porazit, se v tomto systému nekoná.
6)
PROPORCIONÁLNÍ volební systém naopak
má, alespoň z hlediska svobodných občanů-svobodných daňových poplatníků, VŠECHNY NEVÝHODY(!), ale může mít, za
splnění určitých podmínek, ovšem zcela zásadní povahy, jednu důležitou
systémovou výhodu:
Pokud
by se volby konaly NE ve 14 volebních krajích, jako je tomu dnes u nás, ale V JEDINÉM CELOSTÁTNÍM VOLEBNÍM OBVODĚ
(jako je tomu např. v Izraeli), ve kterém by se o důvěru voličů ucházely
všechny politické strany a hnuti, schopné postavit na svou kandidátku 200 svých
kandidátů do stávající 200 členné dolní komory parlamentu, anebo 81 svých
kandidátů v případě voleb do dnešní 81 členné horní komory parlamentu – Senátu,
zajistilo by to maximální možnou
politickou OTEVŘENOST a PROPORCIONALITU!!! V případě voleb do dnes
200-členné dolní komory parlamentu a po odstranění všech umělých
administrativních barier, by pro zvolení jednoho poslance parlamentu
postačovalo politickým stranám získat na území tohoto JEDINÉHO CELOSTÁTNÍHO VOLEBNÍHO OBVODU pouhých 0,5% odevzdaných
hlasů! PROPORCIONÁLNĚJŠÍ a OTEVŘENĚJŠÍ volební a politický systém
pro občany a menší politické strany si lze, samozřejmě za splnění všech výše
uvedených podmínek, jenom stěží představit! Bohužel to je i v tomto ideálním
případě jeho jediná výhoda. Všechny uvedené nevýhody, posuzováno z hlediska
občanů-daňových poplatníků, zůstávají v platnosti.
ZÁPORY
OBOU POLITICKÝCH A VOLEBNÍCH SYSTÉMŮ LZE PŘI ZACHOVÁNÍ VŠECH JEJICH VÝHOD
VZÁJEMNOU KOMBINACÍ SNADNO ELIMINOVAT:
7)
Rozhodující dolní, zatím 200-členná, komora zákonodárného shromáždění by měla
být lidsky co NEJKVALITNĚJŠÍ a měla
by být proto volena VĚTŠINOVÝM
volebním systémem ve 200 malých JEDNOMANDÁTOVÝCH
a JEDNOKOLOVÝCH volebních obvodech. Pouze uvedený systém umožňuje
občanům-daňovým poplatníkům to nejdůležitější: Své zástupce, které si velmi
dobře platí, aby jim za jejich poctivě vydělané peníze také poctivě sloužili,
ale kteří během výkonu své služby občanům v jakémkoli smyslu selhali, poměrně
snadno ODVOLAT(!) a nahradit někým, kdo si jejich
důvěru a jejich peníze zaslouží!
K tomu postačuje shromáždit zákonný anebo nadpoloviční počet podpisů
oprávněných voličů a vyvolat v příslušném volebním obvodě nové volby. A tyto
volby pak proti stávajícímu poslanci, pokud se tento rozhodne znovu kandidovat,
vyhrát…
8) Horní komora zákonodárného shromáždění - dnešní Senát,
hraje v politickém systému země méně zásadní roli a proto by tam byla maximální
PROPORCIONALITA v rozložení politických sil země, dosažena ovšem na úkor
lidské, profesní, mravní a duchovní kvality, více ku prospěchu a mnohem méně na
závadu, než by tomu bylo v případě podstatně důležitější dolní komory
zákonodárného shromáždění. U nás je tomu bohužel právě naopak!
Bylo by rovněž možné stanovit pro dolní i horní komoru
parlamentu stejný počet poslanců a senátorů. Například systém 100 poslanců a 100 senátorů by zřejmě mohl vytvořit
optimálně vyvážený systém politické representace naší země. Jak co se týče její
maximální KVALITY, tak i maximální PROPORCIONALITY! Při případných
společných jednáních a při společném rozhodování by pak nebyla žádná komora
parlamentu početně zvýhodněna - na rozdíl od současné situace. Tím by došlo rovněž
k žádoucí redukcí celkového počtu poslanců a senátorů ze současných 281
osob na 200 osob a k úspoře značných finančních prostředků z kapes
daňových poplatníků v řádů miliard.
9) Politická strana REFEREND a
přímé demokracie Pravý Blok ještě diskutuje o třetí, nejvyšší a pouze
několikačlenné, například sedmičlenné, komoře zákonodárného shromáždění. Ta by
byla tvořena duchovně a mravně nejvyššími osobnostmi naší země,
s politicky omezenými pravomocemi, které by přibližně odpovídaly dnešním
pravomocím presidenta republiky, jenž by tímto o některé z nich přišel
(získali by právo vetovat špatný zákon, přijatý parlamentem a vrátit mu ho
znovu k projednání, zvýšenou možnost presentovat a obhajovat své názory
v masmédiích, možnost obracet se na občany s doporučením, jak
hlasovat v referendech, právo udělovat milost, atp.). Tato nejvyšší TŘETÍ komora by ovšem nebyla volena přímo občany, ale
doplňována KOOPTACEMI, tedy jmenováním, z prostředí hlavních duchovních center
této země, institucionalizovaných i méně formálních, například Komory léčitelů
bioenergiemi, Komory mistrů jógy, atp. Tato duchovní centra by mohla tyto
osobnosti zajišťovat i hmotně, tedy pro daňové poplatníky zcela bezplatně. Tímto způsobem by
se podařilo vyvážit VYSOCE NEBEZPEČNÝ(!) základní SYSTÉMOVÝ rozpor
každého demokratického politického systému,
tedy rozpor mezi
MNOŽSTVÍM a KVALITOU, kdy hlas nejhloupějšího občana této planety má v procesu
demokratických voleb naprosto stejnou váhu, jako hlas nejmoudřejšího obyvatele
planety Země. Podle toho náš svět
taky vypadá... Podrobnosti viz. politické dokumenty Pravého Bloku na
Internetu.
10) Nejdůležitější politické
dokumenty politické strany REFEREND a
přímé demokracie Pravý Blok je možno najit na Internetu na těchto adresách:
http://pes.internet.cz/clanky/14325_12_0_0.html
Petr
Cibulka, e-mail: Petr.Cibulka@PravyBlok.cz
Tel.:
+420605230238, +420732207254, fax: +420224254407
OBRAZ ČÍSLO 2: PROČ SYSTÉM NEFUNGUJE, FUNGOVAT NEMŮŽE A NIKDY NEBUDE A POPIS JEHO STÁVAJÍCÍHO (NE)FUNGOVÁNÍ:
USTAVUJÍCÍ
PROHLÁŠENÍ PROZATÍMNÍ OBČANSKÉ VLÁDY ČR
„DEMOKRACIE PRO VŠECHNY“
Naše základní motto:
Běžme tentokrát VŠICHNI
k volbám,
ale jestli nechceme být
ZNOVU podvedeni, okradeni a obelháni,
NEVOLME parlamentní
strany!!!
Neparlamentní
strany, vědomy si nedemokratičnosti a v řadě případů i protiústavnosti
politického systému a politické praxe České republiky, členského státu NATO,
ucházejícího se o přijetí do Evropské unie, rozhodly, bez ohledu na často
hluboké programové a ideové rozdíly, spojit své síly. Ustanovily dne 21. května
2002 PROZATÍMNÍ OBČANSKOU VLÁDU a rozhodly, po nadcházejících volbách a na
základě jejich výsledků, ustanovit i PROZATÍMNÍ OBČANSKÝ PARLAMENT, aby
V ČASOVĚ NEOMEZENÉM ÚSILÍ, společně dovedly naši zemi v nejkratším
možném termínu ke svobodným volbám. I když se jejich úsilí po parlamentních
volbách zhroutilo, úkol i všechny jimi
definované problémy v plném rozsahu zůstávají.
Každý občanský SYSTÉM,
který je pro ty, kterým má sloužit, zcela UZAVŘENÝ, NEPRŮHLEDNÝ a jimi
NEKONTROLOVATELNÝ, funguje vždycky PROTI NIM(!) a postupem času a zcela
neodvratně dále degeneruje!
Svobodné a pro
všechny demokratické volby jsou podmíněny dosažením těchto MINIMÁLNÍCH společných cílů:
Bod 1:
ODSTRANĚNÍ INFORMAČNÍHO MONOPOLU
PARLAMENTNÍCH STRAN VE SDĚLOVACÍCH PROSTŘEDCÍCH NA STRANĚ JEDNÉ A OSTRÉ MASMEDIÁLNÍ DISKRIMINACE OBČANŮ A
NEPARLAMENTNÍCH STRAN NA STRANĚ DRUHÉ.
Bod 2:
ODSTRANĚNÍ STÁVAJÍCÍHO LIKVIDAČNÍHO
A PROTIÚSTAVNÍHO VOLEBNÍHO ZÁKONA A PŘIJETÍ TAKOVÉHO VOLEBNÍHO ZÁKONA, KTERÝ BY
UMOŽŇOVAL OBČANŮM A NEPARLAMENTNÍM STRANÁM ROVNOPRÁVNÉ
POSTAVENÍ V POLITICKÉ, MEDIÁLNÍ I V EKONOMICKÉ ROVINĚ.
Bod 1/A: INFORMAČNÍ BLOKÁDA A DISKRIMINACE NÁZORŮ OBČANŮ A
NEPARLAMENTNÍCH STRAN A HNUTÍ V ČESKÝCH MASMÉDIÍCH:
Během
volební kampaně nelze politické strany zvýhodňovat nebo diskriminovat na
základě toho, jestli jsou stranami parlamentními nebo neparlamentními,
protože ve volební soutěži jsou si
všechny strany rovny jako strany kandidující. Pokládáme proto za diskriminační skutečnost, že čtyři PARLAMENTNÍ
formace, které v parlamentních volbách 2002 získaly PŘI EXTREMNĚ NÍZKÉ VOLEBNÍ
ÚČASTI 58% VOLIČŮ, PŘIČEMŽ JEŠTĚ 12,5% Z TĚCHTO VOLIČŮ DALO SVŮJ HLAS
NEPARLAMENTNÍM STRANÁM(!), dohromady pouhých 45,5% hlasů oprávněných
voličů(!!!), zabírají ve hromadných sdělovacích prostředcích 98,5 až 99%
prostoru, věnovaného všem kandidujícím politickým subjektům. Na druhé straně
pouhého 1,0 až 1,5% publikačního prostoru je věnováno zbývajícím 25-ti
kandidujícím neparlamentním stranám a hnutím(!!!), které dokázaly při těchto
volbách získat více než 12% hlasů! 42% oprávněných voličů se voleb nezúčastnilo
vůbec, protože se nedozvěděli o nikom, koho by mohli podpořit. Další desítky
procent voličů sice volilo některou z dosavadních parlamentních stran, ale
většinou ze zoufalství, protože neměli koho volit a tak alespoň volili stylem
ne pro někoho, ale proti někomu. Až takto deformovanou podobu má po 17.
listopadu 1989 zahnívající a degenerovaná česká postkomunistická
„demokratura“.
V naší
zemi dnes tedy žije prokazatelně nejméně 54,5% občanů – daňových poplatníků
(42+12,5%), tedy nadpoloviční většina, jejichž názory nejsou v parlamentu
a tím ani ve sdělovacích prostředcích vůbec reprezentovány! Tito
občané a voliči tedy nebudou mít bez ZÁSADNÍ
ZMĚNY VSTUPU DO POLITICKÉHO SYSTÉMU a celého informačního systému
šanci, právě díky tvrdé vydavatelské
nebo redakční cenzuře a informačnímu embargu, se ze sdělovacích prostředků
dozvědět o existenci skutečně pestré programové politické nabídky
neparlamentních stran, ucházejících se v parlamentních nebo jiných
volbách, referendech nebo při jiných příležitostech o jejich podporu a správně
a s plnou znalostí věcí se v takových situacích rozhodnout. Tahle
praxe musí být co nejrychleji změněna!
Chceme
z těchto důvodů změnit cestou zákona zásadním způsobem dosavadní systém
podávání informací, často spíše pseudoinformací, desinformací nebo informačních
šumů, nejen soukromými, ale bohužel i veřejnoprávními tzv. sdělovacími
prostředky, ve skutečnosti TOVÁRNAMI NA VÝROBU VEŘEJNÉHO MÍNĚNÍ, placenými
z peněz koncesionářů, který je manipulován ve své současné podobě
finančně, mocensky a vlivově nejsilnějšími stranami, skupinami a nadnárodními
společnostmi. Role občana – daňového poplatníka je v tomto systému nulová.
Celý informační systém chceme uvést do
souladu s právy a svobodami na PRAVDIVÉ,
ÚPLNÉ a VYVÁŽENÉ informace, zaručenými našim občanům nejenom platnou
Ústavou, ale i Mezinárodním paktem o občanských a politických právech, který
byl ratifikován již komunistickým Československem a který je součástí Sbírky
zákonů 120/1976. Za naplnění těchto práv
a svobod bojovala už Charta77, Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných, hájící
politické vězně a první skutečně politická předlistopadová opoziční síla Hnutí
za občanskou svobodu, jehož základní manifest „DEMOKRACIE PRO VŠECHNY“ jsme
byli nuceni dát, vzhledem k nesvobodným a protidemokratickým poměrům
v naší zemi, znovu do svého štítu. O všech těchto právech mluvilo před
12-ti lety, ve dnech „sametové revoluce“ a krátce po ní, rovněž vítězné
Občanské fórum současného presidenta Václava Havla, Petra Pitharta, Václava
Klause, Hany Marvanové, Miloše Zemana a řady dalších, dodnes nejvyšších,
představitelů tohoto státu… Ve věcech svobody a demokracie, chápané ne
formálně, ale jako možnost skutečné
účasti na správě své vlastní země za rovných podmínek, se tedy vracíme
znovu na počátek.
2A) PROTIÚSTAVNÍ PODVODNÝ VOLEBNÍ ZÁKON, NAMÍŘENÝ PROTI OTEVŘENOSTI
POLITICKÉHO SYSTÉMU A PROTI PRAVIDLŮM ROVNÉ SOUTĚŽE MEZI OBČANY A POLITICKÝMI
STRANAMI V POLITICKÉ A EKONOMICKÉ ROVINĚ:
Současný nespravedlivý, dokonce už i podle
prezidenta Václava Havla mafiánský politický systém, je zakonzervován ve své
negativní dokonalosti a uzavřenosti před každým pokusem do něj zvenčí vstoupit
nejenom tvrdou cenzurou v polistopadových sdělovacích prostředcích, ale
především podvodným a protiústavním volebním zákonem. Prosazením této
podoby zákona došlo k totálnímu POLITICKÉMU
ODZBROJENÍ OBČANŮ MOCÍ, KTERÁ JIM MÁ PODLE ÚSTAVY SLOUŽIT!!!
Podvodnost a protiústavnost platného volebního zákona spočívá na těchto
nanejvýš osvědčených zásadách:
a) 5% BARIERA PRO
VSTUP DO PARLAMENTU:
Zatím
co podle všech dosud známých matematických a logických zákonů je pro získání 1
mandátu ve 200-členném parlamentu České republiky třeba dostat ve volbách 0,5%
odevzdaných hlasů, naši současní „demokratičtí“ poslanci postkomunistické „Národní
fronty“ tuto 0,5% hranici zvýšili pro nás, pro občany a daňové poplatníky,
desetinásobně(!), na 5% hlasů!!!
Tím je porušena ústavní zásada poměrnosti, která říká: Kolik procent hlasů politická strana ve volbách získá, tolik procent
poslanců bude v dolní komoře parlamentu mít. Výsledkem je
partajně-nomenklaturní parlament, hermeticky uzavřený před občany-daňovými
poplatníky a jejich vysoce nežádoucí permanentní kontrolou! Z toho
vyplývajícím naprosto zákonitým výsledkem je po 13-ti letech občanské bezmoci
totálně odzbrojených občanů-daňových poplatníků jejich totálně vytunelovaná
země. Argentina před nedávnem skončila ve státním bankrotu, kdy nebylo ani na
výplaty státním zaměstnancům, na nemocenské dávky ani na důchody, když její
zadlužení dosáhlo 40% HDP. Skutečné zadlužení České republiky dnes dosáhlo už
50%(!!!), kdy k oficiálně přiznaným 20% je nutno přičíst skrytý dluh 30%
(zadlužení obcí, měst a krajů, zanedbání údržby infrastruktury, aj.).
b)
FINANČNÍ BARIERA VSTUPNÍ (tzv.
NEVRATNÝ „volební příspěvek“, zavedený parlamentními stranami místo volebních
kaucí, zrušených Ústavním soudem jako
jednoznačně protiústavní):
Tato
protiústavní finanční bariera ostře diskriminuje ve volební soutěži o hlasy
voličů všechny nové nebo malé politické strany a hnutí, které si nenakradly
v procesu podvodné privatizace národního majetku a nepobírají, na rozdíl
od parlamentních stran, stamilionové podpory z peněz daňových poplatníků.
Naštěstí si tuto protiústavnost platného
volebního zákona už začínají uvědomovat i některé soudy a podle toho rozhodují.
Před parlamentními volbami Strana za zrušení senátu dosáhla u Krajského soudu
v Českých Budějovicích zaregistrování své kandidátky a vytištění volebních
lístků, přesto že odmítla zaplatit tuto protiústavní kauci.
c)
FINANČNÍ 1,5% BARIERA POVOLEBNÍ:
Tato parlamentem uzákoněná diskriminace
zrušila Ústavou zaručenou rovnost hlasů, tentokrát už i ve finanční oblasti.
Zatím co některé hlasy přinesou určitým politickým stranám po 100, - Kč do jejich
rozpočtu plus každoroční vysoký státní příspěvek v řádu desítek až stovek
milionů na jejich další činnost, za jiné hlasy nedostanou zase jiné strany ani
korunu. Tato protiústavní diskriminace znemožňuje menším nebo novým politickým
stranám, které ve volbách nedokázaly překonat všechny zde uvedené nesčetné
diskriminační bariery a nezískaly alespoň 1,5% hlasů, přežít do dalších voleb a
posílit v nich své dosažené volební výsledky. Každá politická strana, i
kdyby ve volbách získala jenom jeden jediný hlas, musí za tento hlas získat na
základě ÚSTAVNÍHO principu vzájemné rovnosti hlasů odpovídající finanční
částku!!! V opačném případě o vzájemné rovnosti hlasů nelze hovořit!
Tento
protiústavní princip, prosazený parlamentními stranami, odmítl nakonec i
Ústavní soud ve své současné praxi. Hnutí Nezávislí, zastoupené předsedou
ing.Jiřím Horákem, prosadilo s odkazem na nález Ústavního soudu průlomové
rozhodnutí, když za svůj volební výsledek, který nedosáhl zákonem stanovených
1,5% získaných hlasů, dokázali vysoudit za každý odevzdaný hlas odpovídající
finanční částku.
3) ZÁKON O
POLITICKÝCH STRANÁCH:
Současné znění zákona o politických
stranách umožňuje pod záminkou nesrovnalostí ve výročních zprávách o
hospodaření jeho zneužívání vůči stranám a hnutím, které nejsou zastoupeny v
parlamentě. O přijetí zprávy (a tedy také o podání návrhu na pozastavení
činnosti strany) totiž rozhoduje Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR, která může
zprávu na základě drobných formálních nedostatků odmítnout, aniž by jí zákon
ukládal povinnost nejprve příslušnou stranu vyzvat k nápravě zjištěných chyb.
"Rozhodčími" v politické aréně jsou tak parlamentní strany a ty na
demokratické politické soutěži nemají žádný zájem.
Proto se ani mnohamilionové dluhy, nepřiznané
sponzorské dary či pochybní a zemřelí sponzoři v zahraničí nikdy nestaly
důvodem pro návrh na pozastavení činnosti žádné z parlamentních stran. Naproti
tomu drobné formální opomenutí nebo jednodenní zpoždění při podání výroční
zprávy jsou již po několik let vítanou příležitostí pro zastrašování
mimoparlamentních stran. Tento "nerovný metr" vynikne zejména
uvědomíme-li si, že na činnost parlamentních stran (a tedy také na kvalitu
jejich účetnictví) přispívají všichni občané (včetně jejich nevoličů) každoročně
stamiliony korun.
V Praze
dne 10.03.2003
Politická strana REFEREND a přímé demokracie Pravý
Blok
předseda Petr Cibulka, mobil: +420
732 207 254, SMS: +420 605 230 238
email : Petr.Cibulka@PravyBlok.cz,
cibulkapetr@volny.cz
www.PravyBlok.cz, www.cibulka.net
Motto: Blahoslavený Augustin před 1500 léty napsal:
"CO JE
STÁT BEZ SPRAVEDLNOSTI ?
JEN BANDA
LUPIČŮ !!!"
Dnes můžeme sami na
sobě poznat platnost a sílu jeho úsudku.
Jeden
z největších filosofů Západu, J.J.Rousseau (1712 – 1778) ve svých
hlubokých politických analýzách, ze kterých čerpali nejenom lidé francouzské
revoluce, ale zejména „otcové zakladatelé“ Spojených států amerických a občané
Švýcarské konfederace, měl k tzv. zastupitelské parlamentní demokracii
vztah zcela vyhraněný. Kontrolu činnosti vlády a parlamentu, prováděnou volbou
jejich členů pouze jednou za několik let, tento „anglický princip“ reprezentace
lidu, Rousseau důrazně odmítl jako NESVOBODU,
svým slavným prohlášením:
„KAŽDÝ ZÁKON, KTERÝ NÁROD SÁM NEPOTVRDÍ, JE NEPLATNÝ. NENÍ ZÁKONEM!
ANGLICKÝ NÁROD VĚŘÍ, ŽE JE SVOBODNÝ, ALE MÝLÍ SE. JE SVOBODNÝ JEN V DOBĚ
VOLBY ČLENŮ PARLAMENTU. JAKMILE JSOU TITO ZVOLENI, JE OTROK. NENÍ NIC“.
Nepřipomíná nám to
dnes opět naši vlastní situaci?
J.J.Rousseau ve své práci „Du contrat
social“ už z roku 1762 dokázal, že všechny dřívější (i mnohé následující) UZNANÉ
politické teorie (Hobbes, Locke, Montesquieu) mají jeden společný
neodstranitelný nedostatek systémové povahy. Žádné z těchto politických
teorií optimálního státního uspořádání se nepodařilo do dnešního dne dosáhnout
toho nejdůležitějšího, IDENTIFIKACE, to znamená ZTOTOŽNĚNÍ, svobodného občana,
svobodného daňového poplatníka, s vlastním státem.
Má-li však být STÁT
výrazem SVOBODNÉ politické vůle všech jeho občanů, a výrazem čeho jiného by měl
STÁT být, musí být zajištěna možnost tuto svobodnou OBČANSKOU VŮLI, jako výraz
STÁTNÍ VŮLE, bezprostředně prosadit. Jenom tak je možné dosáhnout skutečnou
demokracii, chápanou jako „VLÁDA LIDU“
a přivést ji co nejdříve k jejímu ideálu.
DEMOKRACIE, přivedená co nejblíže
k jejímu filosofickému ideálu, je jedinou zárukou politiky,
orientované na uskutečnění obecného blaha všech občanů na zásadách
spravedlnosti, rovných podmínek soutěže a vymahatelnosti práva. VŮLE SVOBODNÝCH OBČANŮ JE PAK TOTOŽNÁ
S VŮLÍ STÁTU A VŮLE STÁTU JE PAK V KAŽDÉM OKAMŽIKU TOTOŽNÁ
S VŮLÍ JEHO SVOBODNÝCH OBČANŮ. Teprve
pak to znamená, že BLAHO STÁTU JE I OBČANSKÝM BLAHEM.
MÁ-LI BÝT ALE VŮLE OBČANŮ I VŮLÍ STÁTU,
TEDY JE-LI ZDE STÁT PRO OBČANY A NE OBČANÉ PRO STÁT, NELZE PŘEDAT DOPŘEDU
ZÁKONODÁRNÉ PRÁVO, A VŠECHNU MOC Z TOHO VYPLÝVAJÍCÍ, Z RUKOU OBČANŮ
DO RUKOU KOHOKOLI JINÉHO, například
parlamentu, jak požaduje Hobbes ve své „Poručenské smlouvě“, ani nějakému jinému, od vůle občanů nezávislému suverénu,
jak dále Hobbes předpokládá ve své „Smlouvě o neomezeném zplnomocnění“. TAKOVÝ
STÁT PŘESTAL BÝT INSTITUCÍ, VYJADŘUJÍCÍ V KAŽDÉM SVÉM OKAMŽIKU SVOBODNOU
VŮLI SVÝCH SVOBODNÝCH OBČANŮ. STAL SE NÁSTROJEM, VYJADŘUJÍCÍ VŮLI NĚKOHO ÚPLNĚ
JINÉHO. SVOBODNÁ VŮLE SVOBODNÝCH OBČANŮ PAK NEMŮŽE BÝT S TOUTO
NADŘAZENOU VŮLÍ, KTEROU NEMOHOU V KAŽDÉM OKAMŽIKU ZMĚNIT, NIKDY TOTOŽNÁ!
DOCHÁZÍ K ODCIZENÍ OBČANA A STÁTU, KTERÝ UŽ NENÍ VYJÁDŘENÍM JEJICH
SVOBODNÉ VŮLE. DOCHÁZÍ K NEPŘÁTELSKÉMU ROZDĚLENÍ NA „MY“ A „ONI“, KTERÉ
ROZKLÁDÁ POZITIVNÍ SÍLY LIDSKÉHO SPOLEČENSTVÍ A GENERUJE V NĚM SÍLY A
ZÁVISLOSTI POUZE NEGATIVNÍ.
ÚSTAVA, jako základní zákon demokratického
státu, MUSÍ ZARUČOVAT(!!!)
POLITICKOU ROVNOST OBČANŮ a zároveň ZABRÁNIT VZNIKU NOVÉ
POLITICKÉ ZÁVISLOSTI, to znamená NOVÉ
NESVOBODY. Jaké ZÁRUKY nám poskytuje česká Ústava???
Rousseau ve svém pojetí vzájemného
postavení OBČANA a STÁTNÍ MOCI postavil
na první místo SVOBODNÉHO, SVÉPRÁVNÉHO OBČANA, JEHOŽ SUVERENITA JE NEPŘENOSNÁ A
NEDĚLITELNÁ. Odvážíme se po 250
letech téhož?
I další státníci uvažovali ve své
politické praxi podobně. Jeden z největších Američanů Thomas Jefferson
(1743 – 1826) prohlásil ve svém stále vysoce aktuálním varování: „Nedejte
se v otázce MOCI vést důvěrou v člověka, nýbrž ho od konání ZLA držte
řetězy ÚSTAVY“. Má česká Ústava takové řetězy? A koho poutají??? Poutají MOC
nebo „svobodného“ OBČANA???
Podobné mínění měl i následující, čtvrtý
americký president James Madison (1751 – 1836): „Je nepopiratelné,
že MOC ve své podstatě ráda překračuje své pravomoci. Proto musí být proti ní
vytvořena účinná obrana. Jedině tak jí lze zabránit dané hranice překračovat“.
Rousseauova
kniha „Du contrat social“ byla nejen státní cenzurou, ale o něco později i
pařížským arcibiskupem a dokonce i ve švýcarské Ženevě zakázána. Aby
unikl pronásledování, žil Rousseau od roku 1762 v politickém exilu
v zahraničí a z něho se do Paříže vrátil až v roce 1770, tedy 6
let před vyhlášením nezávislosti Spojených států amerických a 19 let před
Velkou francouzskou revolucí.
OBRAZ ČÍSLO 4: JAK SVOBODNÝ
POLITICKÝ SYSTÉM FUNGUJE JINDE, NAPŘÍKLAD VE VĚTŠINĚ STÁTŮ USA A VE
ŠVÝCARSKÉ KONFEDERACI A JAK BY MĚL FUNGOVAT U NÁS, POKUD CHCEME BÝT NĚKDY
SVOBODNÍ:
Děkuji vám
pane předsedo, vážené dámy a pánové.
Je
mi ctí, že jsem dnes zde a mohu s vámi při té příležitosti hovořit. Byl jsem
požádán, abych řekl něco o kantonech a
obcích ve Švýcarsku.
Švýcarsko je federální stát, v němž jsou NEJDŮLEŽITĚJŠÍ
rozhodnutí prováděna na úrovni kantonů - tj. částečných států - a dokonce i na
úrovni obcí, což znamená v nejmenších politických jednotkách.
Všech 26 kantonů, které jsou často popisovány jako státy
nebo panství, mají své vlastní ústavy, které vznikly jako výsledek tradic a
historických okolností jednotlivých oblastí. Kantony na sebe berou úkoly, které
odpovídají DECENTRALIZACI politické moci
ve Švýcarsku a které nebyly postoupeny federaci a které nemohou být převzaty
téměř 3 000 obcemi. VEŘEJNÉ VÝDAJE jsou
proto rovněž silně DECENTRALIZOVÁNY a rozděleny do třech úrovní: na úroveň
státní, tj. federální, zahrnující 30% z odvedených daní, úroveň
kantonální, zahrnující dalších 40%(!), a na úroveň obce, která také zahrnuje
téměř 30%. Na všech těchto politických úrovních jsou vybírány daně s cílem, aby
se pokryly výdaje každé této úrovně. To znamená, že OBCE I KANTONY MAJÍ SVOU
VLASTNÍ ROZPOČTOVOU A DAŇOVOU SAMOSTATNOST A MOHOU URČIT SVOU VLASTNÍ DAŇOVOU
SAZBU. Toto tvoří základní princip financování v celé federální struktuře
státu.
Nyní se blíže
podíváme na OBCE. Velmi se liší.
Jejich společné rysy jsou následující:
(1) Značný
stupeň autonomie, která je nazvána "autonomie
obce"
(2) Vysoký
stupeň organizování v duchu PŘÍMÉ
DEMOKRACIE, orientované na občana.
Proč se obce
liší v těchto aspektech? Pravomoc každé obce je stanovena v ústavě a zákonech
daného kantonu. A každý kanton si vytvořil svou vlastní formu a rozsah
autonomie v důsledku svého individuálního historického a sociálního vývoje.
Obec je autonomní ve všech oblastech, o kterých nerozhoduje
kanton!
Obec může sama řídit následující:
- ustanovení
zákona obce
- organizace
místní vlády
- rozpočet
obce a stanovení místní daňové sazby
- bezpečnost
(místní policie, požárníci)
- strategie
v regionu obce, stavební předpisy
- místní
silniční síť, veřejná doprava
- základní
dodávky vody, energie, nakládání s odpadem, apod.
- kultura a trávení
volného času (divadla, knihovny, sportoviště, koupaliště, tělocvičny)
- domovy pro
staré lidi
Obce se řídí
zákony kantonu nebo federace v následujících oblastech:
- vzdělávání
(školy, mateřské školy)
- sociální
služby, poručnictví (v oblasti právní)
-
zdravotnictví (nemocnice, jesle)
- matrika
- civilní
obrana
- vykonávání
branné povinnosti a vojenská inspekce
- provádění
federálních a kantonálních voleb a referend
- vybírání kantonálních a federálních daní
Obce mezi
sebou často spolupracují, aby splnily úkoly, týkající se nemocnic, nakládání s
odpady, v oblasti veřejné dopravy atd.
MÍSTNÍ VLÁDA V OBCI:
VÝKONNÁ MOC -
tvořená zpravidla 5 nebo 7 členy - je zvolena lidmi (s výjimkou federálních
voleb) ve většině obcí na základě VĚTŠINOVÉHO
volebního systému. To, že je člověk
zvolen jako osoba je mnohem důležitější než to, kterou politickou stranu
reprezentuje.
LEGISLATIVNÍ
ORGÁNY OBCÍ se mezi sebou velmi liší. 84%
obcí využívá PŘÍMÉ DEMOKRACIE - obecního shromáždění, které je shromážděním
všech voličů obce. Obecní shromáždění se setkává několikrát ročně, aby rozhodlo
o důležitých věcech obce - a rozhodnutí jsou přijata až po široké veřejné
diskusi ohledně daného tématu. Zastupitelská demokracie v 84% obcí vůbec
neexistuje!
Tam, kde jsou zástupci voleni do městského parlamentu, o
všech rozhodnutích tohoto parlamentu mohou občané hlasovat v referendu a
tato rozhodnutí odmítnout! V některých obcích je v těchto případech REFERENDUM povinné, v jiných může být REFERENDUM požadováno určitým počtem
občanů, tedy OBČANSKOU INICIATIVOU.
16 obcí má jak
parlament, tedy zastupitelskou demokracii, tak obecní shromáždění, tedy přímou
demokracii.
15
obcí nemá ani parlament, ani obecní shromáždění. Lidé rozhodují formou
hlasovacích lístků
Není důležité, zda se jedná o městský parlament nebo o
obecní shromáždění. Občané vždy využívají REFERENDA nebo OBČANSKÉ INICIATIVY!
Přímo hovoří, diskutují a hlasují ve shromáždění. V každém případě občané vždy
přijímají konečná rozhodnutí ohledne každé politické záležitosti, která je
důležitá pro jejich obec. Přímo jsou účastni v politickém životě společenství,
ve kterém žijí a jedinec aktivně formuje svůj sociální a politický život,
přičemž není závislý na politické straně nebo vzdálené státní správě. Protože
se občané svobodně a dobrovolně přímo účastní politického rozhodování, jsou
také přímo zodpovědní za všechna politická rozhodnutí, která přijmou. Důsledky
svých činů přímo cítí.
Rozsáhlý
systém samosprávy na úrovni obcí - autonomie obcí - představuje politický
základ, díky němuž se občané aktivně účastní
politického procesu i na kantonální a celostátní úrovni.
ŠVÝCARSKÉ KANTONY (ZEMĚ)
V kantonech -
prostřednictvím svých práv na PŘÍMOU
DEMOKRACII, díky REFERENDŮM a
prostřednictvím svých INICIATIV - se
občané účastní LEGISLATIVNÍHO
procesu! Mohou sami navrhovat a odmítat
zákony!!! V mnoha kantonech všechny zákony, dokonce i zákony o DANÍCH,
konkrétní plány a VÝDAJE, přesahující určitou výši, musí být odhlasovány občany
v REFERENDU. V jiných kantonech mohou občané požadovat k takovým tématům
(problémům) REFERENDUM. Proto se ve
Švýcarsku, na rozdíl od většiny jiných zemí, s penězi daňových poplatníků
tak úzkostlivě hospodaří!
Švýcarská demokracie je jedinečná tím, že tento PRINCIP
PŘÍMÉ DEMOKRACIE JE PLATNÝ I NA CELOSTÁTNÍ ÚROVNI! ŽÁDNÝ FEDERÁLNÍ ZÁKON NEBO
ZMĚNA ÚSTAVY NEMOHOU BÝT PŘIJATY BEZ MOŽNOSTI USPOŘÁDAT O TOM REFERENDUM!!! Tak
voliči, obyčejní lidé, dělají konečné
rozhodnutí ohledně KAŽDÉHO politického tématu!
V důsledku
toho existují přinejmenším čtyři celostátní
hlasování ročně, konají se diskuse a zájmové skupiny a hlasovací výbory
uskutečňují volební kampaň, atd.
Jak vidíte, švýcarští občané jsou neustále účastni - už
z principu - v politické debatě a v procesu ROZHODOVÁNÍ NA VŠECH ÚROVNÍCH(!),
který funguje velmi dobře.
To nejdůležitější: Stále je udržována v chodu výměna názorů
mezi občany a občané mohou udržovat kontakt se svými politiky a mohou je
ovlivňovat. Spolehnutí se na veřejnou diskusi mezi reprezentací různých
zájmových skupin, stejně jako mezi politickými stranami, která je doprovázena
pravidelně konanými volbami, není samo dostatečné na to, aby byla pro lidi
zachována skutečná PULZUJÍCÍ DEMOKRACIE! Musíme neustále kontrolovat rozhodnutí
našeho parlamentu!
Ohledně otázky, zdali švýcarský systém funguje dobře,
nedávné vědecké výzkumy potvrdily, že LIDÉ MAJÍ SKLON BÝT TÍM SPOKOJENĚJŠÍ SE
SVÝMI ŽIVOTY, ČÍM ROZVINUTĚJŠÍ JSOU INSTITUCE, ZAJIŠŤUJÍCÍ PŘÍMOU DEMOKRACII
V MÍSTĚ KDE ŽIJÍ A ČÍM VĚTŠÍ PRAVOMOCI TYTO INSTITUCE MAJÍ!!! To má dva
důvody:
(1) DECENTRALIZACE MOCI, doprovázená PŘÍMOU
DEMOKRACIÍ, může lépe splnit požadavky obyvatel! Politici jsou pod větší
kontrolou a jsou nuceni jednat více v zájmu svých voličů, než ve svém vlastním
zájmu nebo v zájmu zájmových skupin.
(2) Větší
uspokojení v životě je také způsobeno skutečností, že ÚČAST, nebo MOŽNOST ÚČASTNIT SE, má přímý dopad na to, jak se lidé
cítí. Spojení člověka se společností, v
podstatě POCITY POSPOLITOSTI JSOU SILNĚJŠÍM ZDROJEM CELKOVÉHO ŽIVOTNÍHO
USPOKOJENÍ, než tomu je v případě uspokojení jen ze soukromého života. To
je v souladu s lidskou podstatou - být SVOBODNĚ zapojený do FORMOVÁNÍ VĚCÍ A
TÍM I SAMA SEBE a řešit problémy svého vlastního života i života širšího
společenství. Člověk není autonomní, ale je společenskou bytostí, která je
schopná jednat nezávisle, avšak se sociální zodpovědností. IDENTIFIKACE
ČLOVĚKA SE SPOLEČNOSTÍ, ve které žije, je pro něho i pro společnost ŽIVOTNĚ
DŮLEŽITÉ! Opakem by bylo vzájemné ODCIZENÍ z bezmoci a rezignace, které
dnes rozvrací řadu zemí na Západě i na Východě. Protože je člověk obdařen
rozumem a zodpovědností, je schopen otevřeně diskutovat se svou menší a i větší
komunitou o tématech a úkolech, se kterými se v životě setkává, je schopen
vytvářet si vlastní názor a najít smysluplná řešení společenských problémů. Tím vším člověk roste a rozvíjí se jako
lidská bytost!
Švýcarsko jako federální stát má ZASTUPITELSKOU demokracii s
jedinečně formulovanými prvky PŘÍMÉ DEMOKRACIE, což se ukazuje jako politicky
vysoce efektivní v souvislosti se všeobecnou spokojeností obyvatel. Člověk se nemusí bát, že občané
by byli ve veřejném životě účastni přespříliš. Demokratické diskuse, tj. debaty a diskuse mezi občany, účast
v rozhodování, vede k posílení pocitu SVOBODY a společné ZODPOVĚDNOSTI.
PŘÍMÁ DEMOKRACIE posiluje vnitřní SOUDRŽNOST a SEBEVĚDOMÍ společnosti!
Proto za nesmírně důležitý úkol považuji - nejen pro lidi ve
Švýcarsku, ale pro lidi v celé Evropě – POSÍLIT DEMOKRACII! To znamená POSÍLIT
LIDSKÉ BYTOSTI, POVZBUDIT JE a POMÁHAT JIM UPLATŇOVAT JEJICH DEMOKRATICKÁ
PRÁVA, která zahrnují mnohem víc, než pouze právo jít 1x za čtyři roky
hlasovat!
Děkuji vám za
pozornost.
Dr.phil.Niels
Peter Ammitzboell
pedagog a
politolog
Univerzita
Zurich