Vážení
přátelé,
s hlubokým pochopením sleduji Váš marný boj proti
mocenské „elitě“ našeho státu. Rušení nemocnic a klinik a chronické
podfinancování vysokých škol je jen kamínkem v mozaice, která zobrazuje postupnou
likvidaci kultury, vzdělání, umění, vědy a celkové lidské kvality našeho národa.
Vše spěje k tomu, že občanské svobody budou nahrazeny všeobjímající
totalitou státní byrokracie a všemocností politiků.
K napsání tohoto dopisu mě podnítily nejnovější
informace setkání lékařů s ministryní Součkovou dne 28.11.2003 ohledně
odvolání ředitele Všeobecné fakultní nemocnice Martina Holcáta a demonstrace
vysokoškolských učitelů a studentů dne 3.11.2003 v Praze.
Z detailů o setkání s ministryní Součkovou, které
uvedla Mladá fronta a Právo, je jasné, že to je hra všemocných proti
bezmocným. Je také jasné, že argumenty ministryně Součkové by
v diskusi rovného s rovným neobstály. To, že to je velmi špatná
politička, potvrzuje i skutečnost, že v senátních
volbách, které proběhly začátkem listopadu v Brně, vynaložila její „rodná
strana“ 750 000,-Kč, avšak MUDr.Součková získala jen 1 155 hlasů.
(Na každý získaný hlas tedy sociální demokracie vynaložila 649,-Kč z našich
daní, které jsme donuceni platit, aby se nám - podle oficiální verze - v
naší zemi co nejlépe žilo, ale jejichž využívání nemůžeme žádným způsobem
ovlivnit. Potom ze svých kapes platíme i volební kampaně těch politických
stran, s jejichž politikou zásadně nesouhlasíme!!!).
Celkově MUDr.Součková, která měla rozsáhlou propagaci v masmédiích, jejíž
plakáty byly v hojném počtu vylepeny v Brně a která kandidovala
z prestižního postu ministryně proti málo známým politikům, skončila
na předposledním šestém místě (!) mezi 7 kandidáty. Získala jen 1155
hlasů (viz.tabulka), což je 7,52% hlasů z celkového počtu hlasů
odevzdaných voliči. Takto oceňují naši občané práci této političky. Ale
protože zde občané o svých záležitostech nemohou rozhodovat, ministryně
Součková bude likvidovat naše zdravotnictví tak dlouho, jak jí to bude umožněno
současnou mocenskou „elitou“.
|
Pořadí v 1.kole podle počtu získaných hlasů |
Jméno a příjmení |
Celkové náklady ( Kč) |
Počet získaných
hlasů |
Náklady na jeden hlas |
|
1. |
Jarůšek Karel - ODS |
1 000 000 |
4858 |
206,-Kč |
|
2. |
Slavotínek Rostislav – KDU-ČSL |
400 000 |
2822 |
142,-Kč |
|
3. |
Borecký Daniel - KSČM |
70 000 |
2267 |
31,-Kč |
|
4. |
Cibulka Petr – Pravý Blok |
90 000 |
2043 |
44, Kč |
|
5. |
Low Jiří - LiRa |
500 000 |
1952 |
256,-Kč |
|
6. |
Součková Marie - ČSSD |
750 000 |
1155 |
649,-Kč |
|
7. |
Vachek Jiří – Hnutí Nezávislí |
200 000 |
261 |
766,- Kč |
Nejzajímavější na těchto senátních volbách je však výsledek kandidáta
Petra Cibulky, který vynaložil na každý získaný hlas 44,-Kč (vlastní
peníze nebo peníze od sympatizantů jeho programu) a získal 2 043 hlasů,
tedy téměř dvakrát tolik než ministryně Součková, přičemž jeho náklady na
jeden získaný hlas byly 14 krát menší, než u ministryně
Součkové!!!
Tohoto úspěchu dosáhl díky svému programu,
kterým prosazuje ODVOLATELNOST politiků, REFERENDA a PŘÍMOU demokracii.
A tento program je také do budoucna jediným řešením zoufalého ekonomického a
morálního stavu naší společnosti.
Rušení nemocnic a odvolávání „nepohodlných“ ředitelů je jen součástí neustále
sílícího tlaku, který zahrnuje všechny oblasti, složky a vrstvy našeho státu.
Jednotlivé privatizační podvody, vytunelování bank a korupční aféry jdou ruku
v ruce s rušením nemocnic a kromě mnoha jiného i s plánovaným
prodejem lukrativních státních nemovitostí, patřících donedávna Ministerstvu
obrany. Nejsou to jen náhodné střípky, které jsou důsledkem selhání jedince –
zodpovědné osoby, úředníka, apod. V takovém rozsahu a s takovou
podobností jednotlivých případů by k tomu nemohlo nikdy dojít náhodou. Jedná
se o permanentní selhávání systému politické a státní moci v důsledku
systémové neutralizace svobodné občanské vůle, kdy občané jsou v tomto
systému redukováni na pouhé daňové poplatníky. Celkově to lze totiž nazvat II.normalizace.
Snaha rušit nemocnice totiž úplně zapadá do normalizačního scénáře, podle
kterého se postupně zlomí odpor všech vrstev obyvatel s konečným
cílem připravit je o ekonomické zázemí (což se již děje v případě malých a
středních podnikatelů), o samostatnost a svobodu (což se děje mimo jiné
„normalizační“ kádrovou politikou, jako tomu je v případě Martina
Holcáta), o informace (což již nastalo tím, že téměř všechny „české“
noviny jsou v rukou zahraničních německých nebo švýcarských
vydavatelů – především: Rheinisch -Bergische Druckerei und
Verlagsgesellschaft vlastní Lidové Noviny a Mladou frontu Dnes, Passauer
Neune Presse vlastní Zemské noviny, 5 Deníků Bohemia (Východočeský,
Jihočeský, Západočeský, Severočeský a Středočeský) , Večerník
Praha, Moravské noviny Rovnost a Moravské noviny Svoboda, Ringier vlastní
Blesk. Televize je propojena s nejvyššími politickými složkami a nejnověji
se plánuje zrušení dvou celkem na naše poměry relativně odvážných pořadů na
„veřejnoprávní“ ČT1: Klekánice a Fakta. Souběžně se pracuje i na tom, aby se
občané zlomili i psychicky. O tom všem se můžete dočíst na internetových
stránkách např. na adrese: http://www.cibulka.net/forum/viewtopic.php?t=25 (Text: „Parlamentní demokracie není
autentickou demokracií, ale oligarchií“). Jak již byl zlikvidován jeden
důležitý resort si můžete přečíst na adrese: http://sweb.cz/setfree/armada.htm. (Text: „Totální odzbrojení ČR“).
Dalším
příkladem ignorance našich politiků je jejich nezájem o problémy vysokých škol.
„Roztomilé“ je, že náš prezident, donedávna ekonomický kormidelník České
republiky, který je dokonce nositelem titulu vysokoškolský profesor, je
vyobrazen v novinách (MFDnes), jak se vesele veze na saních
tažených sobem kdesi u ruských hranic ve Finsku, přičemž mu školství
evidentně vrásky nedělá, a méně šťastní vysokoškolští učitelé, kteří „jen
učí“, jsou vyobrazeni tentýž den v těch samých novinách jak
stávkují, aby se zajistilo více míst pro studenty na kolejích, více počítačů,
aby se opatřily další posluchárny, nové kopírky, peníze na stáže, a
pochopitelně i peníze na platy učitelů. Budou snad těmito almužnami
uráženi do nekonečna? Zatím se zdá, že ano. Když až na výjimky (W.Bartoš,
P.Buzková) se s nimi nikdo ze zodpovědných politiků ani nebavil. To jen
vypovídá o dvojí tváři poslanců – před volbami slibují kdeco a kde komu, nejlépe
všechno a všem, v tom samozřejmě i podporu školství, ale po volbách další
čtyři roky zpupně ignorují všechno a všechny. A my je ani za této situace
v jejich současném politickém modelu, který si proti nám a naší vůli
vytvořili, nemůžeme za takové jednání snadno a rychle odvolat! Jak by to
mělo fungovat v praxi jsme viděli před nedávnem v Kalifornii, která
absolvovala proces sesazení neschopného guvernéra přímo nespokojenými občany!
Pokud
řídí společnost lidé nezodpovědní, zaměření jen na svůj hmotný prospěch a
osobní moc, jednají proti základním principům, na nichž každá fungující
společnost spočívá: proti spravedlnosti, poznání a pravdě. Protože
věci hmotné a peníze nikdy nebyly a nikdy nebudou životodárným nosným
principem společnosti, společnost na těchto věcech založená degraduje, upadá,
hroutí se. Vzhledem k tomu, že tento proces pádu probíhá relativně
pomalu, v řádech desítek nebo stovek let, nepůsobí na jeho účastníky tak
dramaticky. Protože bezprostřední nebezpečí hladu a otroctví nikomu nehrozí,
nikdo se také nesnaží o zásadní nápravu. Tuto lhostejnost a odevzdanost
nepoučených lidí, zbavených historické paměti, právě negativní
"elity", zástupci všeho destruktivního a umrtvujícího, využívají a neochvějně
pokračují ve svém zkázonosném díle.
Je pro
tuto situaci nějaké řešení?
Ano – jedině plná účast občanů na spravování jejich záležitostí zajistí
kontrolu nad využíváním státních financí, nad kádrovou politikou (odvoláním
neschopných politiků na základě referend) a nad fungováním všech služeb, které
se stát zavázal pro občany z jejich daní zajišťovat.
Takový systém velmi úspěšně funguje ve Švýcarsku, kde lidé prostřednictvím referend
na úrovni obcí, kantonů a na úrovni celého státu rozhodují o tom, jaké finanční
částky se mají vydat na určité služby a věci. Mohou také prostřednictvím
referend rozhodovat o navrhovaných zákonech. Občané
si ve Švýcarsku rozhodují téměř o všem, a jednání politiků je tam pod
kontrolou. Lumpové tam tedy mají jen minimální šanci. Proto Švýcaři mají
jednu z nejvyšších životní úrovní na světě. Nemyslím, že pracujeme
několikanásobně méně než Švýcaři. Jen prostě jsme okradeni o peníze, které
si, na rozdíl od Švýcarů, před politiky nedokážeme neuhlídat. Proto také o
švýcarské demokracii není u nás ani v celé Evropě žádná zmínka: Švýcarská
demokracie by totiž nabourala jak náš současný systém, kdy můžeme jen jednou
za čtyři roky zvolit politiky, o nichž prakticky nic nevíme, a které pak čtyři
roky nelze odvolat, ať dělají cokoliv, tak i ten pro nás
naplánovaný "socialistický" Brusel, a politici by přišli
o všechny své výhody.
Kdyby takový systém jako je ve Švýcarsku u nás dnes existoval, nebyla by naše
země rozkradená ani vytunelovaná. V případě nemocnic by si lidé sami
rozhodli, zda chtějí, aby jejich nemocnice byla zrušená nebo zda si případně
sami na její provoz připlatí. Dnes lékaři, kteří obětavě vykonávají své
povolání a občané, kteří si poctivě platí daně a zdravotní pojištění, jen
bezmocně přihlížejí, jak státní úředníci, placení z jejich daní, svévolně
ruší „jejich“ nemocnice. V létě tohoto roku se takto téměř zrušila
armáda, zítra můžeme podobně bezmocně přihlížet tomu, jak se ruší některé
školy, domovy důchodců, atd.
O řešení, kterým je přímá demokracie a referenda, se v našich sdělovacích
prostředcích nedozvíte, protože čím více pravomocí by získali občané, tím méně moci by
zůstalo v rukách politiků – a to politiky přímo bytostně ohrožuje.
Až by pro ně nebylo uplatnění, pak by i oni, podobně jako my, museli pracovat
za naše malé platy, jezdit v přeplněných tramvajích jako my a přivydělávat
si po večerech, aby dětem mohli zaplatit letní tábor, tísnit se v malých
panelákových bytech a dovolenou trávit doma u rybníka místo výletů do
Dominikánské republiky, na Seychelly nebo do Portugalska. A to by se jim
opravdu, ale opravdu nelíbilo.
Podle některých dlouhodobých politologických analýz musí být parlamentní
demokracie doplněna referendy a mnoha prvky přímé demokracie, aby
v budoucnu vůbec obstála jako politický systém, schopný sloužit vlastním
občanům - daňovým poplatníkům. Znaky krize parlamentní demokracie, která
neobsahuje referenda a prvky přímé demokracie, již každodenně na sobě sami
všichni pociťujeme. Nyní je třeba si to všechno uvědomit, pochopit souvislosti
a začít hledat řešení podle vzoru švýcarské demokracie.
PŘEHLED DOPORUČENÝCH TEXTŮ:
1.
Švýcarský systém přímé demokracie:
http://www.cibulka.net/forum/viewtopic.php?t=3
2.
Referenda jako nejlepší způsob rozhodování (stejný text na dvou různých adresách – záznam
referátu, který Dr.phil.Niels Peter Ammitzboell,
profesor univerzity v Zürichu – švýcarský občan - přednesl na konferenci
o výhodách většinového volebního systému, tedy o malých jednomandátových
volebních obvodech, ve kterých mohou být politici nespokojenými občany snadno
odvoláni, v Polsku v r.2002)
http://www.cibulka.net/petr/view.php?cisloclanku=2003051202
http://sweb.cz/setfree/komunalni_autonomie.htm
http://www.cibulka.net/forum/viewtopic.php?t=2
3.
Parlamentní demokracie není demokracií ale oligarchií
http://www.cibulka.net/forum/viewtopic.php?t=25
4. Věčný
Vatikán a věčný komunismus (Aktuální, nejhlubší a nejkomplexnější
analýza současné situace, ve které žijeme).
http://www.cibulka.net/petr/view.php?cisloclanku=2003112703
5.
Vážený státe, chci se odhlásit… (Něco k smíchu skrze slzy)
http://sweb.cz/setfree/vazeny_state.htm
6. Totální odzbrojení ČR (příklad toho, jak již byl
zlikvidován jeden resort našeho státu.)
http://sweb.cz/setfree/armada.htm
Analýza prognóz
parlamentní demokracie a nutnosti jejího rozšíření o prvky přímé
demokracii je např. v článku: „A better step to vote: Why letting the
people themselves take the decisions is the logical next step for the
West“. Bylo to publikováno v „The Economist“, London, Sept. 11, 1993.
Autor Brian Beedham. (Lze vyhledat přes: www.PROQUEST.cz -přes téma: swiss
democracy. Na tento vyhledávač jsou napojeny vysoké školy a knihovny,
jinak běžně k němu bohužel přístup není.)
Prosím,
pokud Vás můj dopis zaujal, napište mi prosím na adresu:
Nebo poštou na adresu:
PhDr.
Míla Jebavá
P.O.BOX
229
111
21 Praha 1
a seznamte prosím
s jeho závažným obsahem i všechny své přátele a spolupracovníky
z nejvíce postižených resortů školství a zdravotnictví! Velmi vám za to
předem děkuji!
V Praze
4.12..2003
Na
vaši odpověď se teší
Míla
Jebavá