Za co chtějí soudci čtrnáctý plat?

Motto: Kdo chce lidem opravdu pomoci,
            musí být stejně slabý a bezmocný,
            jako jsou oni
                                                      /NN/

Jako občan tohoto státu a daňový poplatník se cítím silně pobouřen a znechucen zveřejněnými názory soudce Jana Vyklického, předsedy Soudcovské unie ČR, v denním tisku, který příliš neprotestuje proti rozhodnutí senátu o předložení návrhu na odejmutí čtrnáctých platů zaměstnancům státní správy a ústavním činitelům, ale na vyplacení čtrnáctých platů soudcům trvá! Proto jsou některé mé výrazy použité v tomto článku poněkud expresivní. Je to hlavně tím, že pro dokonalé vykreslení pocitů občana nad takovou nehorázností se výstižnější výrazy těžko hledají.

Základní pocit - nadřazenost
Jan Vyklický například mimo jiné argumentuje také tím, že prý někteří soudci, stejně jako jiní představitelé státní moci, mohou při svých ekonomických rozvahách počítat se čtrnácti platy ročně, například při kalkulaci splátek úvěrů. Takovou "perlu" bych od právníka opravdu nečekal. Ještě by mohl pan Vyklický blíže upřesnit, o jaké úvěry a hlavně pro jaké účely může jít u této skupiny ústavních činitelů, z nichž každý měsíčně pobírá (vlastně ubírá na úkor potřebnějších občanů) ze státní pokladny v průměru 52 000 Kč a může si cokoliv koupit za hotovost, aniž by musel jako ostatní občané poníženě žádat banku o milostivé udělení úvěru na lichvářský úrok a za těžko splnitelných podmínek. Zřejmě si každý z těchto "nositelů všech ctností" bere úvěr například na námořní jachtu anebo vilu na Floridě za několik desítek milionů, postavenou na klíč renomovanou firmou, když by jej totálně zruinovala absence jednoho z vysoce přemrštěných a nezasloužených platů, která by ohrozila jeho platební schopnost natolik, že by splátku na úvěr nemohl zaplatit.

Jsme chudá společnost, zdevastovaná 42 roky vlády Komunistické strany, jejimiž členy drtivá většina soudců až do 90. roku byla a jíž věrně při jejich zločinech sloužila. Chudá společnost může mít jen chudé soudce, chudé právníky, chudé lékaře, chudé učitele. Argumenty, že např. v USA jejich profesní skupiny patří k vůbec nejbohatším příjmovým kategoriím na světě a že oni nežádají nic jiného, než co je v civilizovaném světě zcela normální je nutné odmítnout jako slabomyslnou účelovou demagogii. Vždyť v civilizovaném světě je rovněž zcela normální, že se soudci, prokurátoři, obhájci, učitelé a další příslušníci intelektuální a hlavně morální elity národa staví na odpor proti zotročení společnosti totalitní sběří v zahraničním žoldu, místo aby se, jako u nás, s ní spojili a pomohli jí společnost srazit na kolena. A teď skuhrají, když mají spolu s občany této zbědované země, zbědované za jejich aktivní spoluúčasti v řadách zločinecké organizace, nést alespoň nepatrný díleček spoluodpovědnosti za své činy.

Další "perla"

Oni (úplní chudáci, že ano, vždyť jejich platy se pohybují "jen" okolo padesáti tisícovek korun českých měsíčně a z toho dvakrát do roka dostanou "jen" sto tisíc) si prý nemohou úbytek svých příjmů kompenzovat vedlejším příjmem jako jiní zaměstnanci a "tím jsou velmi závislí na daných podmínkách". Jen ať se pan Vyklický zeptá kteréhokoliv občana, např. zaměstnaného v průmyslu anebo ve službách s platem okolo 5000 korun hrubého a s manželkou na mateřské dovolené, jak on řeší svou každodenní "závislost na daných podmínkách", když musí počítat, jestli si může dát v neděli kousek masa k obědu, anebo raději jen gulášovou polévku ze sáčku, protože jeho děti zrovna potřebují knihy a sešity do školy, a on nemá sebemenší možnost si svůj skromný příjem (vystižněji žebráckou almužnu) něčím kompenzovat. Značná část podnikatelů přitom na tom dnes není o nic lépe, pokud začali podnikat s tím, co si za vlády výše zmíněných soudruhů dokázali našetřit. Přál bych kterémukoliv z darmožroutů s padesátitisícovými a vyššími platy, ať si alespoň na půl roku vymění místo s tím dělníkem nebo podnikatelem, z jejichž daní sami žijí, než ze své přežrané, drzé a špinavé tlamy (jinak se ta věc nazvat nedá) vypustí takovou do nebe řvoucí nehoráznost o "závislosti na daných podmínkách". Vždyť tyto podmínky vytvářeli v KSČ především oni sami!!! Byli privilegovaní za sovětské okupace, které věrně sloužili, chtějí být privilegovaní i po ní, aniž by pro lidi něco tomu odpovídajícího udělali! Ti dělníci v průmyslu a jiní poctivě pracující lidé si totiž navíc, na rozdíl od nich, neberou úvěry na luxusní BMW, Mercedesy a námořní jachty, ani na luxusní vily a rekreační sídla, ale většinou na pračky a jiné méně přepychové věci nezbytné pro chod domácnosti. Na jejich zakoupení za hotovost jim jejich nízké příjmy pochopitelně nestačí a vzhledem k dnešním cenám nájemného, elektřiny, plynu, vody atd., diktované našimi tzv. "přirozenými" monopoly, ani stačit nemohou. A přitom všem musí ještě financovat luxusní život lidi, jako je soudce Viklický a jeho klan!!! Navíc obyčejný dělník, o běžném podnikateli ani nemluvě, dnes v mnoha případech nemůže stoprocentně počítat ani s dvanácti mizernými platy ročně, jelikož nikdy neví, jestli příští měsíc již nebude bez práce anebo zda tento měsíc již nepracuje v "akci Z" neboli zdarma, protože odběratelé jeho firmě neplatí, není ani na mzdy a on se tak ne vlastní vinou ocitne v roli neplatiče.
A to není panu Vyklickému hanba hovořit o soudcích jako o osobách, které nemají možnost vedlejších příjmů? Oficiálně, podle zákona, opravdu ne. Ale dnes, kdy téměř každý alespoň trochu vnímavý člověk ví, jaké ohromné částky figurují jako úplatky, které soudci od zúčastněných stran nezřídka inkasují, a na jejichž výši závisí konečné soudní rozhodnutí, je jeho tvrzení úplnou nehorázností. Jeden zveřejněný případ, který vyšel na světlo jen náhodným odhalením jedné soudkyně, kterou udal státní zástupce jako její zhrzený milenec a tím se jí pomstil za nasazení parohů, je pravděpodobně jen onen pomyslný vrcholek ledovce vyčnívající nad hladinu, pod kterou korupce nezadržitelně a hlavně nerušeně kvete dál. Člověku doufajícímu ve spravedlnost zbývají jen zuby ke skřípění vzteky anebo oči pro pláč. Člověk ani nemusí být svědkem předávání nadité obálky směrem k osobě občas nosící talár, aby mu bylo jasné, že zde není něco v pořádku. Stačí si jen na konci soudního řízení vyslechnout rozsudek, jehož zdůvodnění bývá občas zhruba stejně věrohodné a přesvědčivé jako tvrzení, že např. březí valach snesl uprostřed ledna pštrosí vejce a vyseděl z něj velrybu, potom vzít na vědomí nadprůměrné finanční možnosti a společenské postavení vítěze sporu, a hned je bystrému pozorovateli jasné, že tak závažné pošlapání zákona se soudci muselo bohatě vyplatit i za cenu případné ostudy ve sdělovacích prostředcích. A jestli si někdo myslí, že rozsudky připomínající tvrzení o velrybě vysezené z vejce sneseného valachem jsou nějakou řídkou výjimkou, ten zřejmě žije v nějakém jiném státě. Rozhodně bych nikomu nepřál, aby se na vlastní kůži seznámil s tvrdou realitou, až se stane účastníkem nějakého soudního sporu a bude si naivně myslet, že pravda a zákon, které stojí na jeho straně, k vítězství nad vlivným nebo solventním protivníkem popř.  majitelem kompromitujících materiálů na soudce, budou stačit.
V souvislosti s velmi pochybným morálním kreditem řady osob, které u nás funkce soudců a státních zástupců vykonávají a zejména s přihlédnutím k velmi mizerné kvalitě jejich práce, nehledě k rozbujelé korupci v této sféře (výhody a astronomické platy soudců jsou samy o sobě již určitou formou korupce ze strany státu, ke kterému jsou soudci v soudních sporech nepřiměřeně loajální, i za cenu do očí bijících pošlapávání zákona, jak je možné doložit podrobným právním rozborem mnoha občanskoprávních sporů, ve kterých byl jednou ze stran stát, ministr nebo hlava státu) a k hluboké nespokojenosti občanů s prací tohoto resortu, zní slova Vyklického o "principu nabytých práv a evropské právní kultuře" velmi tragikomicky.
Jestliže chce Jan Vyklický hovořit o evropské právní kultuře, ať se v první řadě porozhlédne po státech Evropského společenství a ať nám sdělí, ve kterém z vyspělých států Evropy zastávají místa soudců osoby nevyzrálé, polovzdělanci, psychicky labilní jedinci, lehce vydíratelní alkoholici a sexuální devianti, nerozhodní zbabělci, osoby neschopné samostatného myšlení a rozhodování, někdy dokonce osoby nesoucí známky podprůměrné inteligence, osoby s pubertálním rozhledem a zkušenostmi předškolních dětí, anebo se zločineckou minulostí, jako je tomu v mnoha případech u nás. Nebylo by také na škodu věci položit Janu Vyklickému otázku, ve kterém státě Evropy zastává místo soudce osoba, která se například aktivně podílela na nacistických zločinech tím, že posílala nevinné lidi do koncentračních táborů anebo který ze soudců např. v SRN vynášel rozsudky nad odpůrci nacismu. V naši tzv. demokratické zemi je naproti tomu zcela běžné, že soudcem je často bývalý člen zločinecké organizace, který se přímo na zločinech KSČ a na persekuci jejich politických odpůrců, a to nejen v padesátých letech, ale i v nedávné minulosti, aktivně podílel. Když čirou náhodou nejde o bývalého člena KSČ, tak to bývá často ještě aktivnější přisluhovač režimu, který ve své horlivosti tvrdě a bezohledně likvidoval každého, kdo se některému z pohlavárů KSČ anebo někomu od StB znelíbil. Máslo na hlavě ovšem nemají jen ti, kteří soudili ve prospěch zločinecké KSČ v minulosti. Když se tak probírám seznamem a životopisy nově jmenovaných soudců, tak opět neustále narážím na samá smutně známá jména z doby totality. Mezi nově jmenovanými soudci je totiž znepokojivě vysoké procento dětí nejen z rodin členů komunistického aparátu, ale také z nechvalně známých komunistických rodin soudců, prokurátorů, náčelníků policie, podnikových kádrováků a jím podobných, ve kterých se často jako rodinná tradice udržovala loajalita k právě vládnoucí moci anebo oportunismus, alibismus, chránění si svého teplého místečka za každou cenu. Jen úcta k právu a ochrana spravedlnosti zaujímala na žebříčku hodnot v takových rodinách jedno z nejposlednějších míst. A tyto osoby se nijak zjevně neoprostily od minulosti svých rodičů. Dnes a denně nám v talárech dokazují, jak je jejich rodinné prostředí negativně poznamenalo na celý život. Má snad s morálkou a právní kulturou něco společného fakt, že neoprávněným přeplácením takových morálních zrůd si naše společnost jen pěstuje novou kastu státem placených zločinců, kteří se nebudou v zájmu svého vlastního prospěchu štítit ničeho, jak jsme tomu již dnes nezřídka svědky?
Nevím, kde pan Vyklický bere onu drzost tvrdit, že soudci nesmí být za žádných okolností snížen plat. Taková ultimáta až příliš připomínají praktiky ruské mafie, tzv. "výpalné". Zaplať tolik, co požadujeme nebo příjdeš o všechno co máš. My si dokážeme pomoci k penězům i jinak a vždycky na tvůj úkor. Od kdy je však komunistický zločinec nebo přiblblý a pubertální polovzdělanec v taláru něco víc, než například poctivě pracující člověk v montérkách, který je v zájmu udržení sebe a své rodiny při životě, nucen dvanáct hodin denně tvrdě pracovat ve zvířecích podmínkách za mizerných osm tisíc korun hrubého, a to ještě při soustavném snižování jeho nejen reálné, ale i často i nominální mzdy?
A co se týká možností disciplinárních trestů soudců? Co dělá v této situaci Unie soudců ČR pod vedením JUDr Viklického? Bylo by dobré v této souvislosti zveřejnit, jak nepatrný počet soudců byl za dobu existence České republiky disciplinárně potrestán snížením jejich nepřiměřeně vysokých platů, vzhledem k obrovskému množství vynesených zjevně nezákonných rozhodnutí anebo k přinejmenším stejně velkému množství úmyslně protahováných soudních sporů. Ty jsou vedeny někdy až do ztracena, například ve prospěch solventnějšího anebo politicky preferovaného účastníka řízení. A to ani není nutné připomínat vyložené pohrdání zákonem ve jménu jejich soudcovské "nezávislosti", což je jev, se kterým se setkáváme takřka denně. Je snad morální, aby státní zaměstnanec byl vysoce přeplácen za práci, za kterou odpovídá jen svému vlastnímu "svědomí"? Komu za ty právnické zmetky odpovídá takový "soudce", který třebas ani žádné svědomí nemá, protože je už dávno, často už před desetiletími, vyměnil za klid, privilegia a hmotný prospěch pro sebe a svou rodinu? Průmyslový dělník, který vyrobí zmetek, musí často ze svého směšně nízkého platu zaměstnavateli uhradit vzniklou škodu, protože za svěřený materiál nese hmotnou odpovědnost. Ten pubertální hejsek s inteligencí a páteří protoplasmy anebo přímo zločinec dřepící ve směšném středověkém taláru a tvářící se jak "ředitel zeměkoule" páchá často svými diletanskými anebo úmyslně nezákonnými rozhodnutími škody nevyčíslitelné, při nichž ničí lidi a přitom za způsobené škody ze svého padesátitisícového anebo i vyššího platu obvykle neuhradí ani haléř, a to i přesto, že na toto zákony pamatují. Měly by se pouze začít používat. Jak se ovšem může konat účinné regresní řízení proti soudci o náhradě škody vzniklé nezákonným soudním rozhodnutím, když o její výši a způsobu úhrady má rozhodnout někdo, kdo je třebas na stejné morální úrovni jako ten, kdo ji způsobil? Počet disciplinárních trestů soudců je proto také tak nepatrně nízký, vzhledem k obrovskému rozsahu, v jakém jsou občané této země denně poškozováni na svých právech, jejich, v mnoha případech úmyslnou nečinností a protahováním sporů na dlouhé roky. Disciplinární trest postihne soudce skutečně jen zcela vyjímečně, protože o takovém trestu, téměř bez vyjímky stejně jen symbolickém, rozhodují opět jen soudci, tedy ti samí, kteří ve své denní praxi páchají stejné delikty jako ti, kteří před jejich kárnými senáty stojí. Každý člen kárného senátu tedy takový delikt posuzuje velmi mírně a ohleduplně, s vědomím, že zítra by teoreticky před takovým senátem mohl stát on sám. Proto si soudci obvykle vzájemně takto nahrávají systémem já na bráchu, brácha na mně, až ten jejich systém nápadně připomíná státem udržovanou a dobře placenou mafii.
Když se pan Vyklický tak vehementně ohání "obecnou právní tradicí", měl by si také uvědomit, že práce soudce je v první řadě služba občanům. Podle obecných právních norem má občan právo za své peníze obdržet kvalitní službu a za nekvalitně provedenou práci se vždy snižuje její cena. V případě neprovedení objednané práce se služba neplatí anebo již zaplacená cena se zákazníkovi vrací. Osoby, které zastávají místa soudců by tedy měly být odměňovány úměrně ke kvalitě svojí práce. Kvalita je prozatím prokazatelně více než mizerná. Soudci také ve své praxi nenesou za škody způsobené jejich rozhodnutími žádnou odpovědnost a chybí jím motivace k lepší práci. Jejich příjmy jsou vzhledem k výše uvedeným důvodům vysoce až nemorálně přemrštěny. Zlepšením kvality své práce a přijetím většího dílu odpovědnosti za případně způsobené škody by jejich příjmy mohly postupně narůstat úměrně tomu, jak by se zvýšovala spokojenost občanů s rychlostí a kvalitou soudních rozhodnutí. Odejmutí jejich čtrnáctého platu je jen velmi slabým zadostiučiněním pro všechny občany této země, kteří těmto nenasytným darmožroutům za jejich flákání anebo velkovýrobu právnických zmetků draze platí prostřednictvím odváděných daní. Jaký pán, takový krám... Kromě páně Viklického za poměry v justici zodpovídá jednak vedení soudů a jednak vedení ministerstva "spravedlnosti". To je dnes v rukou JUDr Otakara Motejla, předtím předsedy nejvyššího soudu ČR. S kým máme tu čest? Přečtěte si zásadní několikastránkový rozhovor zveřejněný v NN 23/1994 na str. 03 - 07 o debolševizaci společnosti s dnešním ministrem "spravedlnosti" za sociální demokracii Motejlem pod názvem " JAK NEPOTRESTAT VRAHY - doznání předsedy nejvyššího soudu Otakara Motejla" . Kdo ani pak nepochopí, v čí jsme rukou, tomu už není skutečně pomoci.
Dlužno ovšem doplnit, že i mezi soudci se vyjímečně najdou i takoví, kterým úcta k zákonu a v některých případech dokonce i ke spravedlnosti není cizí. Zejména si vážím těch, kteří si i v době totality dokázali udržet svoji tvář a nepodvolili se tlakům zločinné politické moci. Takoví soudci skutečně ještě někde existují, je ovšem velká škoda, že je jich tak žalostně málo a tak snad ani nemohou nic udělat pro to, aby se slovo "soudce" v naší republice postupně nestávalo nadávkou anebo synonymem slova "lempl", flákač anebo mafián, který za páchání nenapravitelných škod na celé společnosti nezaslouženě pobírá mnohanásobek běžné mzdy a další demoralizující požitky, to vše na úkor občana, který celý tento odporně hnusný systém platí. Možná, že se i dnes najdou soudci hodní toho jména, kteří soudí a rozhodují jen podle práva, nikoliv podle společenského postavení a solventnosti zůčastněných stran anebo podle jejich momentální nálady, případně dle pocitů sympatií či antipatií k účastníkům, jak tomu býváme téměř denně svědky v soudních síních. Opět škoda, že jejich procento je tak nepatrné, že o nich není téměř slyšet. Mlčeli za komunismu, mlčí i teď...
A nakonec, jak může soudce správně rozhodovat o osudech občanů, když se mu ze závratných výšek svých pozic a vysoce přemrštěných výhod a příjmů zdají být ostatní občané tak nepatrní, že si jejich život nedovede ani představit? Vždyť je to stejné, jako když vystřelíte samotného hovnivála na oběžnou dráhu kolem planety Země nebo na Měsíc a dáte mu pravomoc rozhodovat o celém zbytku pozemské říše hmyzu.
Dá se s tím vůbec něco dělat? Ale samozřejmě a není vlastně nic jednoduššího. Už před několika sty lety řešili a vyřešili tento, pro zainteresované profesionály zcela neřešitelný problém, v USA. Švýcarské demokracii vděčíme za referenda a miliční systém armády, americké za volitelnost policejních šerifů a soudců, a to všemi občany, nad kterými by měli vykonávat své policejní a soudcovské pravomoci. Tak může být zvolen pouze ten, kdo ve své komunitě požívá takovou důvěru, že občané jsou ochotni vydat se do jeho rukou a přijmout jeho verdikt. Tyto prvky demokracie představují jedinou sílu, která je sto změnit poměr sil v této zemi ve prospěch poctivých lidí. Těch je doufejme ještě většina. Bohužel pro tuto většinu, uvedené politické koncepce u nás prosazují zatím pouze NECENZUROVANÉ NOVINY...

Marek Kořínek